Tady si můžeš přečíst jeden z geniálních Íínových literárních výplodů. Článek byl vydán v časopise Skauting v lednu 1998. |
Mlha, vítr, déšť, místy sníh. Úpěnlivě vzhlížíme nad sebe a s hrůzou sledujeme, jak se déšť snaží vyrvat naší anténu z mohyly navršeného kamení. Dohadujeme se, kdo opustí náš kamenný sklípek bez střechy, chatrné to útočiště před mrazivým větrem, vyšplhá se po svahu a ukotví lépe tu pětimetrovou železnou tyč, která nás spojuje se zbytkem civilizace. Letmý pohled na hodinky a krátká porada. Bojíme se sestupu. Všude kolem námraza a strmý svah. Už jen jediné světlo dokáže proniknout černou tmou. Prosvícený displej našeho transcieveru.
Ne, není to povídka z knih Edgara Allana Poea, ale příběh pětice roverů, kteří se před nějakým časem rozhodli věnovat radioskautingu a radioamatérství vůbec. Každého z nás tato "nemoc" postihla jinak. Někoho při spatření krátkovlnné antény chytá amok a šplhá po hromosvodu, aby si ji mohl prohlédnout zblízka, někdo si chce holt "telefonkovat". Všichni se ale shodujeme v tom, že radioamatérství je koníček nádherný, prospěšný, stimulující, krásný, (a další kladná adjektiva) a hlavně velmi rozšířený. Je fascinující, že lidé z opačných konců světa si mohou říci několik pěkných slov a pozdravů, vyměnit si reporty a mít radost z nového dalekého spojení. Radost je potom po několika týdnech ještě znovu oživena a umocněna QSL-lístkem, který si operátoři za úspěšně navázané spojení mezi sebou pomocí QSL-služby vymění. Jak jsme tak stáli na tom kopci a báli se sestupu, to jsme byli na Radobýlu u Litoměřic, kde se 28. 10. 1997 uskutečnil pod vedením litoměřických Kondorů Memoriál Karla Hynka Máchy. Abych to vysvětlil, tenhle memoriál je štafetový běh skautských hlídek z vrcholku Radobýlu na počest K. H. Máchy, který z něj před nějakým časem (1997 mínus 1836) běžel pomáhat hasit požár v Litoměřicích, kterýžto běh přispěl k jeho předčasné smrti. Ale o této akci se už určitě někde psalo a já tu nejsem od toho, abych to opakoval. Já vám chci ukázat kouzlo radioskautingu. |